K čemu je mi kouč? A co vlastně dělá, když neradí? Je taková služba vůbec potřeba?
Začnu trošku od konce, slovy mojí milé klientky, která po našem sezení prohlásila: „No, Heli, takhle bych si to sama v životě nerozebrala. To prostě není možný. Dneska jsem fakt pochopila, jaký je rozdíl mezi tím, když si něco řeším sama nebo s kamarádkou a když si to vezmu na koučovací sezení. To je fakt něco úplně jinýho.“
Čas strávený s koučem věnujeme především sami sobě, svému životu…
Je to forma sebepéče a zároveň prevence. Je to hodnotný čas o nás a pro nás, díky kterému máme možnost porovnat si svůj život. V dnešní ne zrovna pomalé, informacemi (pře)plněné době možná nemusíme vše vyřešit (za každou cenu) úplně sámi. Můžeme třeba jako oporu a podporu v náročnějším období zvolit spolupráci s koučem.
Co tedy vlastně dělá kouč pro klienta?
Především vytváří bezpečný a otevřený prostor, kde se ve vyhrazeném čase plně věnuje klientovi.
Neradí, nehodnotí, neposuzuje klientovo téma ani přístup.
Pečlivě pozoruje a mapuje celý proces, aktivně naslouchá, drží rámec a pokládá otázky. V průběhu se ujistí se, že klienta dobře pochopil, porozuměl jeho sdělení. Podporuje klienta v postupu, jaký je pro něj nejlepší, ale nepřebírá za něho zodpovědnost. Věří, že klient má vše, co potřebuje v sobě – pomáhá mu v objevování jeho vnitřních zdrojů a pokladů. Pomáhá klientovi plánovat konkrétní kroky a akce.
V čem vidím hodnotu a přínos koučování pro klienta?
Klient má čas teď a tady si utřídit myšlenky a zastavit se nad tématem, které ho tíží. Může začít v bezpečném, podporujícím prostoru otevírat a pojmenovávat věci pravými jmény a jít směrem k sobě, zjišťovat, co, jak, proč chce, potřebuje a cítí, kam chce směřovat…
Kdy je koučink nevhodný?
Abychom z koučování mohli vytěžit opravdu maximum, které nabízí, je dobré si pro něj nastavit vhodné podmínky. Např. vybrat si kouče, se kterým si lidsky dobře sedneme, který má vhodné vzdělání nebo mít na paměti, že pro jakoukoliv změnu v životě potřebujeme nějakou energii navíc.
V některých životních situacích (nebo stavech) není koučink vhodný ani etický. Které to jsou??
Například bezprostředně po těžkém traumatu (např. úmrtí blízké osoby). Zde je na místě vyhledat pomoc krizového interventa nebo psychologa (ideálně v jedné osobě), kontaktovat krizové centrum, rodinnou poradnu.
Další nepříliš vhodná okolnost jsou těžké deprese (+ antidepresiva) a duševní onemocnění. V této situaci je vhodné navázat spolupráci s obvodním lékařem a následně s psychiatrem.
Nevhodný je koučink také ve chvíli, kdy klient nechce – nespolupracuje. Může se jednat jen o špatné načasování.
U výše zmíněných případů lze koučování využít jakou součást celkové následné péče (po konzultaci s příslušným odborníkem).
Kouč primárně pracuje se zdravými lidmi, kteří se chtějí ve svém životě posunout/něco změnit/cítit se lépe…Přichází sami a dobrovolně a berou koučování jakou součást péče o sebe a svůj život.
Máte otázky? Chcete se objednat na 30 minutovou konzultaci zdarma? Pak mi napište na helena.lopatovska@gmail.com.
